Charles Francis Annesley Voysey

   
  • architekt

    Charles Francis Annesley Voysey
  • Datum narození

    28. 5. 1857 Hessle, Velká Británie
  • Datum úmrtí

    12. 2. 1941 Winchester, Velká Británie

Jeden z hlavních architektů uměleckého hnutí Arts and Crafts – Hnutí uměleckých řemesel. Jeho styl se rozvíjel hlavně v letech 1880–1900, kdy se Voysey inspiroval starými zemanskými sídly na britském venkově a v duchu myšlenek Johna Ruskina a Williama Morrise bojoval za hodnotné řemeslné zpracování všech složek stavby, jehož protikladem se stávala nekvalitní průmyslová výroba. Architekt působil primárně na Britských ostrovech, přesto zpracoval návrhy pro tehdejší carské Rusko (Łódź), Egypt (Asuán), či Helenín u Jihlavy. Navrhl a realizoval přes 100 soukromých domů a sídel.

C. F. A. Voysey se narodil jako první dítě z celkem čtyř synů a šesti dcer rodičům, kteří byli bratranec a sestřenice. Do svých 14 let měl domácí školu od otce, později se vyučil u architektů Johna Pollarda Seddona a George Deveye, kde dělal několik let asistenta. Dědeček C. F. A. Voyseye byl také architekt, který stavěl především kostely a majáky. C. F. A. Voysey začal vlastní praxi provozovat od konce roku 1881. Zprvu navrhoval nábytek, vzory na textil a tapety, zkoušel navrhovat domy pro imaginární klienty a účastnil se i architektonických soutěží, ale bez dobrého umístění. V roce 1885 se oženil s Mary Maria Evans a měli pak spolu tři syny a dvě dcery, přežili však jen dva synové a jedna dcera. V roce 1888 realizoval první dům (poblíž Warwicku v Anglii), roku 1890 vyhrál svou první zakázku na stavbu. Jak sám poznamenal, rozhodl se stát architektem, protože to byla jediná profese, které se mohl věnovat, aniž by skládal nějaké zkoušky. Přesto věnoval pozornost detailům a navrhoval každou část projektu až po panty dveří. Svůj styl vtiskl do mnoha venkovských sídel po Anglii. Kolem roku 1914 nastalo odloučení s manželkou a s první světovou válkou přišel konec architektonické kariéry. Tato ikona Arts and Crafts již nebyla schopna zareagovat na nové styly a opět povstat.

Pro svou potřebu si C. F. A. Voysey vedl dva deníky, tzv. Black Book a White Book. Černá knížka obsahovala architektonické a některé další projekty, kdežto Bílá knížka obsahovala finanční náklady na projekty. V Černé knize je u dvou zakázek uveden Carl Löw, někdy také jako Karl Low nebo Löwe. Textilní podnikatel Karel Löw (1849–1930) uskutečnil jako osmnáctiletý cestu do Anglie, kde čerpal inspiraci pro nové výrobní postupy pro práci v textilní výrobě, a další cestu podnikl v roce 1880 z pověření vídeňské vlády jakožto delegát Rakousko-Uherska. Zřejmě ovlivněn anglickým stylem se ve svých cca 62 letech obrátil na architekta Voyseye a ten mu pak navrhl v roce 1912 náhrobky a v roce 1922 taktéž i sídlo.

Práce C. F. A. Voyseyho byly s oblibou publikovány v časopisech, již první realizace v roce 1888 v časopisu The British Architect odstartovala pravidelné publikování až do roku 1918. V The British Architect ze dne 6. 12. 1912 je prezentován návrh na rodinnou hrobku v Rakousku, konkrétně v Heleníně u Jihlavy. V dobovém černobílém tisku se tak dochoval plán pohledu a nadhledu, a to včetně průvodního textu o použití černého a bílého mramoru, o zamýšlených barvách a dalších materiálech a doplňcích. V samostatné Bílé knize výloh byl dne 24. 9. 1912 uveden výdaj na práci pro Löwa za cenu 4 pencí a dále pak dne 5. října výdaj na zlacení této práce za cenu 9 pencí. V Jihlavě na Ústředním hřbitově spočinuli Karel Löw a jeho manželka Franziska Anna, roz. Schmal (Fanny, 25. 7. 1854, Brno – 22. 1. 1907, Jihlava-Helenín) v hrobce, kterou vybudoval v roce 1912 německý sochař a medailista Felix Georg Pfeifer (9. 11. 1871, Lipsko – 6. 3. 1945, Lipsko) podle neznámého návrhu. Realizace koresponduje se stylem prvků, které používal Voysey a které jsou poplatné době vzniku.

V roce 1922 zpracovává Voysey návrh na sídlo Karla Löwa – návrh je víceméně osově symetrický s centrálním vstupem skrz věž a s různou výškou střech nad jednotlivými objekty. Není jasné, zda se Voysey účastnil vyzvané architektonické soutěže, každopádně přepracovává návrh, který pak prezentuje dne 24. 8. 1923 v časopisu The Builder. Projektu je věnována celá dvoustrana, na které se ukazuje jak řez stavbou, dvojice půdorysů, tak i tři pohledy s doprovodným popisem zamýšlených materiálů a barev. Jiným způsobem, než byl doslovný popis, se pestrost návrhu v černobílém časopise nedá odprezentovat, a tak víme, že chodby a haly měly mít podlahu z tmavě šedých kamenných desek, okna z místní šedé žuly. Stěny, pokud nebudou pokryty dubem, tak jsou zamýšlené bílé a všechny soklové lišty, kde jsou stěny omítnuty, jsou navrženy ze zelených glazovaných dlaždic 6 x 3 palce a lícují s omítkou. Dům měl být vyhříván horkou vodou. Poslední slova značí adresu sídla architekta v Londýně. V tomto novém návrhu se počítá s dvojicí vstupů do centrální věže, která nově obsahuje hodiny. Také počet jižních vikýřů dává devět místo původních pěti.

Ačkoli si C. F. A. Voysey požádal o pas a víza v září 1922 – své výdaje účtoval právě na Karla Löwa – jak je zaznamenáno v Bílé knížce s výdaji na straně 268, tak o uskutečnění cesty do Československa neexistuje žádný záznam. V samostatné Bílé knize každodenních kancelářských výdajů je i položka „Map of Europe re Iglau. C Low – 1 s 0 d“ u data 15. 9. 1922. Knížka je vedena v systému £, s, d – libry, šilinky, pence – a mapa tak stála celý jeden šilink. Další položka v Bílé knize, která je účtovanou na Löwa, je přidání nového jména na pas a následně také telefon s C. C-V (syn Charles Cowles-Voysey). Syn tak mohl využít aktualizovaný pas a vycestovat na kontinent. Dále Voysey účtuje plány od RIBA (Royal Institute of British Architects) a telefon s B. Reynoldsem, kovodělníkem a architektem. Celý tento účet je podtržen a uzavřen dne 5. 6. 1923. Bohužel dochované návrhy pro Karla Löwa neodpovídají realizacím, a tak se poslední realizovanou stavbou stává dům pro Williama Taylora v hrabství Leicestershire z roku 1920.

FK

Výběr z dalšího díla 
Literatura a ostatní zdroje 
Audioprůvodce