Wilhelm Stiassny se narodil roku 1842 v Bratislavě do židovské rodiny pocházející z Moravy. Ještě když byl dítě, rodina se přestěhovala do Vídně. V letech 1857–1861 studoval architekturu na vídeňské technice, a aby své vzdělání ještě rozšířil, pokračoval studiem na vídeňské akademii, které dokončil roku 1866. Učili jej zde významní vídeňští architekti Eduard van der Nüll, August Sicard von Sicardsburg, Karl Roesner a Friedrich von Schmidt. Po absolutoriu začal pracovat jako samostatný architekt ve Vídni. Teoreticky se zajímal o problematiku bytových domů pro nižší třídy, paradoxně ale navrhoval zejména luxusní nájemní domy pro buržoazii či rodinná sídla nejvýznamnějších rakouských židovských rodin. Ve Vídni byl velmi aktivní nejen jako architekt, ale také coby politik – působil ve vídeňské městské radě a aktivně podporoval ideje sionismu. Podílel se na založení vídeňského židovského muzea a na sklonku svého života dokonce vytvořil podklady pro výstavbu rezidenční čtvrti v tehdy nově zakládaném Tel Avivu, který se však začal budovat až po jeho smrti.
Vedle obytných domů Stiassny navrhoval především synagogy a židovské obřadní síně, a to v podstatě po celé tehdejší monarchii, zejména však v Čechách a na Moravě. Podle jeho projektu vznikly synagogy v Čáslavi, Jablonci nad Nisou i Praze a obřadní síně na hřbitovech v Kojetíně nebo Jihlavě. Stejně jako u vídeňských obytných domů, stavěných v intencích pozdní novorenesance či novobaroka, i pro většinu židovských svatostánků volil historizující architekturu. Vedle novorománských architektonických prvků používal i motivy maurské architektury, kterými chtěl vyjádřit orientální původ judaismu. Většinu Stiassnyho synagog a obřadních síní, včetně té jihlavské, zničili nacisté. Velkolepost jeho orientální architektury tak jako jedna z mála dodnes dokazuje například Jeruzalémská synagoga v Praze, na jejíž zdobné fasádě lze najít i secesní prvky.
TŠ