Architekt Jiří Herzán pocházel z rodiny Herzánů z Třebíče, původně tesařské a později stavitelské. Prvním jejím doloženým členem působícím jako tesař byl Josef Herzán (nar. 1748). Úspěch etablovaného rodu tesařů vedl k jejich provádění celých zakázek a k založení stavební firmy Herzán. V nejdůležitějším období podniku, v době mezi válkami, kdy ho vedl Jaroslav Herzán (1894–1957, ředitelem byl od roku 1920), firma prováděla významné třebíčské stavby, např. městskou spořitelnu od Bohuslava Fuchse (1933) nebo infekční pavilon nemocnice od Bedřicha Rozehnala (1935).
Jaroslavův syn Jiří maturoval roku 1940 na třebíčském gymnáziu. V plánovaném studiu architektury nemohl kvůli zavření vysokých škol pokračovat, namísto toho strávil čas války nucenými pracemi v továrně na výrobu granátů v Třebíči a posléze studiem na střední škole uměleckých řemesel v Brně. Po válce nastupuje ke studiu na brněnské fakultě architektury, kde se jeho učiteli stali například Bohuslav Fuchs nebo Bedřich Rozehnal. Po svém otci se měl jako prvorozený syn ujmout vedení podniku, ten byl však roku 1948 znárodněn a spolu s tím i zničen jeho archiv. K tomu rodina přišla také o dům na třebíčské Sucheinově ulici čp. 4, respektive stala se nájemníky v původně vlastním domě. Jiří Herzán tedy nastoupil jako zaměstnanec do nově založeného Stavoprojektu v Jihlavě, který zpracovával kompletní projektovou a urbanistickou činnost pro Jihlavu i okolní okresy, tedy Třebíč, Znojmo a Žďár nad Sázavou. Působil tu celý život. V rámci práce pro jihlavský Stavoprojekt tak pracoval jako projektant tamních sídlišť (Sídliště III mezi ulicemi Žižkova a U Hřbitova, sídliště Královský vršek), zpracoval velkou zakázku na Státní žákovský domov, projekt školy v dnešní Seifertově ulici, a v 60. letech se pak zabýval úpravami náměstí historických center měst (Třebíče, Třeště, Jemnice).
Celoživotně se angažoval v Sokole. Se svou ženou Zdeňkou pořádal výpravy, letní tábory a věnoval se výstavbě tábořišť, jejichž koncepci a urbanistickým kvalitám přisuzoval mimořádnou důležitost. Účelnému a zároveň esteticky kvalitnímu uspořádání tábořiště, které by mělo vytvořit dočasné malé město vložené do přírodního prostředí, věnoval několik knih (Stavíme tábor, Abeceda tábořiště, Skautský tábor). Na letním sokolském táboře u rybníka Horního Mrzatce v roce 1976 postavil Jiří Herzán pomník 311. bombardovací perutě britského královského letectva RAF, za kterou bojovali českoslovenští letci, mnozí z nich pak členové Sokola. O dva roky později vztyčil na stejném místě pomník i zbývajících tří perutí československých letců v Británii, tedy 310., 312. a 313. perutě. Šlo o jediné dva pomníky československým letcům postavené za doby normalizace.
Do důchodu odešel v roce 1982. Jeho syn Lubor Herzán (nar. 1950) je též architektem.
EŠ