Alois Rudolf Václav Netsch se narodil 10. 5. 1844 v Radeníně čp. 1 (zámek) v rodině Jiřího Netsche (narozen asi 1810, zemřel 30. 1. 1873, Mníšek pod Brdy, okres Praha-západ), lesního úředníka, c. k. přísežného zeměměřiče a lesního taxátora na panství Jindřicha Kolowrata-Krakowského, a jeho manželky Roziny, rozené Mikšíčkové, původem z Chebu. Později Netschův otec působil jako nadlesní v Mníšku pod Brdy. Domovsky příslušný byl Alois Netsch právě tam. Dne 17. 2. 1873 se v Praze v kostele sv. Havla na Starém Městě oženil s Matyldou (Mathilde), rozenou Andres (narozena 2. 7. 1849, Praha), dcerou pražského měšťana a uzenáře Johanna Andrese. Do Jihlavy přišel v roce 1874 z Bechyně, kde působil jako stavební inženýr na panství knížete Karla Paara. V dochované žádosti o udělení stavitelské koncese v Jihlavě ze dne 12. 10. 1874, ke které připojil 25 příloh, mimo jiné uvedl a doložil, že perfektně vládne slovem i písmem oběma zemskými jazyky. Absolvoval Polytechnický institut v Praze, vyučil se zednickému řemeslu, podílel se na výstavbě vícero výškových budov v Praze, po vykonané praxi se v roce 1869 podrobil stavitelské zkoušce a stejnou zkoušku složil u c. k. místodržitelství v Praze s výsledkem „zvláště způsobilý“. Byl též zkušeným civilním geometrem. Z žádosti dále vyplývá, že jako suplent vyučoval geometrii a nauku o stavebních konstrukcích na vyšší zemské reálce v Linci. Po vykonání zkoušky ho zemský soud v Praze jmenoval soudním znalcem ve stavebnictví a Netsch pak pracoval jako úsekový inženýr na stavbě Plzeňsko-březenské dráhy (Bahnstrecke Pilsen-Priesen). Matrika oddaných farního úřadu u sv. Havla v Praze ho v době sňatku, tedy začátkem roku 1873, uvádí jako inženýra stavitele ve Vídni, bytem v Althanské ulice (Althanstraße) 17. Koncesi se stanovištěm v Jihlavě získal 17. 10. 1874.
V roce 1877 odešel Netsch do Prahy. Jihlavská městská rada mu 21. 9. toho roku vystavila doporučující vysvědčení, ve kterém se mimo jiná pochvalná hodnocení uvádí, že se prakticky zabýval stavitelským řemeslem v Jihlavě a okolí, kde řídil větší stavby. Jako příklad je uveden evangelický kostel v Jihlavě, kde projevil vkus a eleganci, takže stavba je ozdobou města.
V Praze se k pobytu přihlásil 11. 10. 1877. Stavitelskou koncesi zde obdržel 14. 6. 1878, vzdal se jí v roce 1880. Bydlel na Novém Městě čp. 1494. Začátkem roku 1882 získal spolu s manželkou domovské právo v Praze a bylo mu zde uděleno také měšťanské právo. Zemřel dne 5. 11. 1882, pohřben je na Olšanských hřbitovech. Manželka se dne 4. 5. 1883 přestěhovala do domu čp. 17 na Novém Městě, který patřil jejímu otci.
PD
