Rudolf Hildebrand byl původem rakouský architekt, v meziválečném období činný převážně v Praze. Architekturu studoval ve Štýrském Hradci a poté v Mnichově u profesora Theodora Fischera, který měl pro Hildebrandovu architekturu formativní význam, projevující se zejména v důsledné racionalitě a důrazu na funkčnost stavby. V Mnichově rovněž započala Hildebrandova praxe v kanceláři Herbert & Kurz a posléze u architekta Wöhlera v Düsseldorfu. Roku 1913 se přesunul natrvalo do Prahy, nejprve jako osobní asistent architekta Karla Járaye na německé technice a po první světové válce rovněž i jako vedoucí jeho architektonické kanceláře. Hlavními klienty, pro které Járayova kancelář pracovala, byly například Česká eskomptní banka (pobočky v Jihlavě a Ústí nad Labem), firma na střelivo a zbraně Sellier a Bellot, německé lahůdkářství Josef Lippert nebo Julius Meinl.
V důsledku Járayova odchodu do Vídně roku 1926 Hildebrand pokračoval v projekční činnosti samostatně. Járayovu kancelář odkoupil a převzal část zaměstnanců i zmíněné klientely. Projektoval sídla společností, pobočky bank, továrny, rodinné a činžovní domy (vila Ritter v Chomutově, činžovní dům na rohu ulic Kostelní a Kamenické v Praze-Holešovicích) a navrhoval také přestavby interiérů. Z přelomu 20. a 30. let pochází jeho nejvýznamnější stavba – Česká eskomptní banka Na Příkopě, na které spolupracoval opět s Karlem Járayem. Jeho architekturu lze popsat jako konzervativní, v mnohém čerpající z tradičních forem. Racionalismus a důraz na funkčnost staveb však mnohým jeho realizacím dodává na výrazu moderny. Kromě Prahy lze Hildebrandovy stavby nalézt v Benešově, Chomutově, Lovosicích, Jihlavě, Ústí nad Labem nebo Žatci.
Kvůli svému rakouskému původu se v průběhu 30. let Hildebrand setkal s úbytkem zakázek. V období protektorátu naopak jeho projekční činnost sílila, i díky spolupráci s okupační správou. Zda Hildebrand sympatizoval s nacistickým režimem, však není jasné. Na konci války z Československa utekl do své rodné vesnice, kde o dva roky později zemřel na tuberkulózu.
LVo
