Karl Jaray, uváděn počeštěně také jako Karel Járay, se narodil ve Vídni do židovské rodiny, která byla původem z Budapešti a do Vídně se přestěhovala krátce před Karlovým narozením. Architekturu vystudoval v letech 1895–1901 na vídeňské Technické univerzitě. Už rok po absolutoriu začal učit na německé technice v Praze, kde byl roku 1908 jmenován mimořádným a o devět let později řádným profesorem. Kromě pedagogické činnosti a vlastní architektonické praxe během svého pražského pobytu také čtyři roky působil jako šéfredaktor časopisu Technische Blätter, do kterého přispíval zejména články o železobetonových stavbách, jejichž teorii se intenzivně věnoval. Spolu se svou ženou Margit před svatbou konvertoval ke katolicismu.
V Praze Járay realizoval několik činžovních domů, pro další česká města navrhoval také sanatoria (ve Cvikově) či továrny (v Lovosicích). Z Prahy projektoval vily nejen pro objednavatele z Čech (v Loučovicích), ale také z rodné Vídně, se kterou udržoval styky. Od počátku 20. let navrhoval budovy pro Českou eskomptní banku, jejíž jihlavskou pobočku vyprojektoval společně s Rudolfem Hildebrandem a Eduardem Endlerem v letech 1926–1927. Právě Hildebrand byl Járayovým dlouholetým blízkým spolupracovníkem, se kterým v Praze vedl architektonickou kancelář. Ještě před dokončením jihlavské banky se Járay patrně kvůli silně antisemitské náladě na pražské technice vrátil do Vídně, kde dále projektoval, a to jak pro rakouské stavebníky, tak pro klienty z Československa.
Járayovy stavby představují konzervativní proud meziválečné architektury, který využívá zjednodušené prvky novoklasicismu. Jednu polohu jeho díla tvoří výrazně plastické fasády s historizujícími motivy, druhou spíše puristické tendence, přičemž oba tyto přístupy dokázal harmonicky kombinovat. Věnoval se také literatuře, která byla jeho velkým zájmem. Přátelil se se spisovatelem Karlem Krausem či Adolfem Loosem a pomáhal publikovat jejich texty. Po anšlusu Rakouska žil nejprve krátce opět v Praze, po vzniku protektorátu emigroval do Londýna. Už za války z Británie pokračoval do Argentiny, kde vyprojektoval několik zejména průmyslových budov. Zemřel v Buenos Aires.
TŠ
